Google+

pátek 28. srpna 2015

Fíková nádhera & spol. z Berkeley Square

Zdroj
Víte, jaký eshop mám taky ráda? Fashion Days! Když začínali, tak jsem sjížděla stránku denně, aby mi náhodou něco neuniklo. Potom začaly měnit dizajn a způsob těch akcí a na mě to bylo nějaké moc nepřehledné, tak jsem tam už dlouho nebyla. Pár kousků od nich ale mám a nosím je ráda. Teda, vždycky to byl takový risk, často jsem něco objednala, přišlo mi to domů, vyzkoušela jsem a poslala zase zpátky. Ale co se mi vždycky hodně líbilo byla kosmetika Berkeley Square a především fíková řada.

Berkeley Square je britská kosmetická značka s dlouhou tradicí. Své výrobky netestuje na zvířatech a ani nepoužívá živočišné složky (kromě včelího vosku v balzámech). Dobré, ne?

Zdroj
Berkeley Square mě zaujala na první pohled svými krásnými alá retro obaly. Navíc, fík? To jsem v kosmetice moc často neviděla, takže volba byla jasná. Jako úplně první produkt jsem vyzkoušela krém na ruce Fig &Cherry. Na tu omamnou těžkou sladkou vůni vzpomínám dodnes. Balení má 125 ml a je o něco větší, než běžné minikrémy krémy na ruce, takže i déle vydrží. Pacinky jsem měla krásně jemné, hydratované a vyživené. V zimě to byl můj nejoblíbenější krém na ruce ever, měla jsem jich několik a nikdy jsem nebyla spokojenější. Packy mi po krému dlouho sladce voněly, takže jsem v té době vypadala dost podivně, protože jsem si prostě musela k těm rukám pořád čuchat (a vypadala jsem u toho hodně spokojeně :D).

Zdroj


Kromě fík + třešeň krému jsem vyzkoušela taky Lime & Clarysage neboli limetka a šalvěj. Účinek byl stejný, ruce jsem měla hezky vyživené, ale vůně mě tolik neuchvátila. Přišla mi taková mdlá a nijaká, takže jsem se rychle zase vrátila ke svému oblíbenému fíkovému.

Berkeley Square dělají (nebo alespoň dříve dělali) taky krásné dárkové sady. Kamarádce jsem jednou pořídila právě z FD tenhle krásný set tří krémíčků. Všechny krémy byly skvělé a voňavé, jako dárek naprosto ideální, ale krabička mi přišla tak pomačkaná, že to byla skoro ostuda tím někoho obdarovat (což je i jeden z důvodů, proč už FD tolik nefandím. Když neumějí zabalit zboží, ztrácejí u mě respekt).  
Druhou dárkovou nádheru, kterou jsem obdarovala samu sebe, byla třpytivá sada krému a balzámu na rty. Krabičku, která je plechová, mám schovanou dodnes a schovávám v ní poklady. Co se týče těchto dvou produktů, tak mě nijak nezaujaly. Už si na ně ani moc nevzpomínám, ale mám pocit, že oboje bylo třpytkaté a hlavně balzám mi nebyl nijak moc příjemný.

Kde kosmetiku koupit? Nu, to je docela oříšek. Čas od času něco mají na ZOOTu, ale nejlepší bude zabruslit do vod internetu a hledat, objednávat z ciziny, číhat na slevy a podobně. Bez slev mi totiž přijde kosmetika dražší, ale se slevou je to pohádka. Mrzí mě, že jsem nevyzkoušela víc produktů. Určitě by mě zajímaly také vůně (hlavně ta fíková!).


Co říkáte na kosmetiku Berkeley Square? 
Znáte? Vyzkoušeli byste jí?


středa 26. srpna 2015

Drbárna: Štětcový zápas Douglas vs. Sephora

Zdroj
Dnes bych vám ráda pověděla jednu nákupní historku, která se mi stala už víc jak před půl rokem, možná, že to bylo dokonce i před Primadonnou! Historka je zároveň srovnáním personálu ve dvou velkých parfumeriích, v Sephoře a v Douglasu. Že nemám ráda protivné prodavačky si můžete přečíst třeba v mém blogger profilu. A že si na ně ráda postěžuji, to vám říkám teď. Takže hádejte, o čem to dneska bude? :D

Hlavními účastníky historky jsou štětce na pudr a zmíněné parfumerky. A samozřejmě moje neskutečná pitomost a nešikovnost. Ale hezky popořadě. Probudím se do krásného rána a jdu se načančat, abych po celý den všechny oslňovala svým bjůtyblog umem. Zvládla jsem to nějak podezřele rychle, tak jsem se rozhodla, že si ještě rychle vyčistím štětce. Teď už mám lepší vybavení, v té době jsem měla ale takový podivný mix z toho, co jsem dostala od příbuzných a kamarádů a toho, co jsem si sama nakoupila. Asi není nutné podotýkat, že ty dle mého výběru jsou kvalitní.

Takže si takhle hezky mydlím a umývám štětec na pudr od tetičky. Vysuším přebytečnou vodu a dám ho uschnout. Odcházím nic netušíc do práce, večer se vracím domů, štětec uklízím na místo. Další den ráno se chystám na svůj obvyklý kosmetický rituál. Když dojde na pudrování, vezmu do ruky umytý štětec a vidím, že má takový podivný tvar. Naberu pudr a hle, ze štětce se sypou štětinky jak čočka do polívky (tohle přirovnání asi nedává smysl, ale jiné mě nenapadlo :D). Zděšeně za štětinky zatahám a polovina mi jich zůstane v ruce. Asi tolik ke kvalitě štětce. Zbytek obličeje dopudruji takovou tou pudrovací žínkou, co mají některé pudříky. Vyrážím do práce s tím, že si pak musím skočit koupit pořádné štětce.
Zdroj

Po práci běžím unaveně nejprve do Douglasu, který mám blíž. Není to moje nejoblíbenější parfumerka, ale taky ujde. Na první slečnu vychrlím svůj požadavek. Slečna mě otráveně zavede ke stojanu, kde mi předvede dva velké štětce. Ptám se jí na cenu, výkon, kvalitu, výdrž. Slečna mi na to odpoví (a to nekecám), že neví, že jsou podle ní úplně stejné, akorát je jeden prostě dražší. Ptám se, jestli mají i jiné velikosti. Ukazuje mi takovou směs podivností, které nechci. O nějakých sadách nepadne ani řeč. Vyberu si tedy ten levnější (samozřejmě) a jdem k pokladně. Slečna se mezitím zastavuje na kus řeči s jinou prodejní asistentkou, se kterou nahlas komentují, jak tam je málo lidí a moc zákazníků. Jsem tam sama. U pokladny slečně sděluji, že mám klubovou kartičku, ale zapomněla jsem si jí doma. Slečně nadiktuji jméno a ona beze slova odejde pryč. Nervózně postávám dobrých 5 minut, načež se vrací ze zákulisí s papírkem s číslem zřejmě mé kartičky. Zaplatím a odcházím naprosto rozladěná. Takhle to asi nevyzní tak dramaticky, ale když už se zeptám na něčí radu, chci být obskakovaná a zavalená informacemi, ne přijímaná jako nevítaný návštěvník.

Následně zamířím do Sephory, protože potřebuji ještě jiné štětcové velikosti. V Sephoře taky hned odchytím slečnu, která celá rozzářená a krásně namalovaná okamžitě vytahuje z kosmetické zástěrky celou variaci různých štětců, které si můžu ošmatlat a poňuhňat. Společně vybíráme jeden menší, který se hodí i na tekutý makeup. Slečna mi mezitím vypráví, jaké používá ona. Následně se dozvím o kvalitě výrobku a o způsobem jeho čištění. U pokladny si mě vezme na starost další slečna. Všechno je asi tisíckrát rychlejší a sluníčkovější, než v Douglasu. Oba štětce jsou skvělé, každý je jiný a jinak veliký, takže se hodí na všechno. Ale ten přístup dělá své.
Zdroj

Tak, konečný účel tohoto článku je můj údiv nad tím, jak si u nás ve spoustě obchodů neváží zákazníka. Proč by se měl někdo přehánět s přílišnou laskavostí, když jsme velký řetězec a ty lidi stejně vždycky nakonec přijdou? O jednoho zákazníka míň, víc, komu na tom záleží? Nemám tenhle přístup ráda. Jó kdybych byla nějaká od pohledu protivná čůza, tak neřeknu, ale jsem rozkošná jak krabice plná koťátek, takže nechápu, proč na mé dotazy K VĚCI někdo hází kyselé ksichty.

A to je děti důvod, proč mám radši Sephoru. Nedá se to vztáhnout na všechny pobočky a všechny prodejkyně a poradkyně, ale stalo se mi něco podobného už několikrát. Prostě jsou obchody, ve kterých jsou lidé milejší, než u konkurence. Třeba ve Starbucksu jsou všichni (někdy až moc) nadšení a veselí, zatímco v Costa Coffe jsou takoví podivní, protivní a pomalí (a to jsem zpozorovala i v zahraničí). 

Stalo se vám někdy něco podobného?
Máte radši Douglas nebo Sephoru?



pondělí 24. srpna 2015

Balzámový závislák

Zdroj
"Olízni si rty, máš je vysušený!" Vzpomínám si na tuhle větu jako kdyby to bylo dneska. Bylo mi asi třináct let a čekali jsme se spolužačkou z béčka na autobus dom. V té době jsem ještě považovala kosmetiku za nutné zlo a když jsem jí dostala k Vánocům, nechápala jsem, za co mě Ježíšek trestá, když jsem byla jinak docela hodné děcko. Jak ale začínají lidé dospívat a začínají se probouzet (prsní a zadkové) růstové hormony, tak se mění i všechno ostatní. Ve dvanácti se mi úplně zkroutily vlasy (které jsem si já pitomá zase pomocí barvení a žehlení narovnala a mám snad ob týden roztřepené konce, o tom ale jindy) a začaly se mi i (hlavně během chladných dnů) vysušovat rty. Tak jsem dostala první jelení lůj a od té doby mažu o sto šest. Až je ze mě dneska absolutní závislák. Mám naprosto stejné příznaky, jako kdybych byla závislá na nějaké droze. Co chvíli mám nutkání sáhnout po balzámu a mazat, i když to není potřeba. Když si náhodou zapomenu balzám doma, tak buď letím do drogerky pro nový, anebo nervózně a nevrle přetrpím celý den s tím, že se mi asi rty za chvíli vysuší a odpadnou. K mému překvapení se tak samozřejmě nikdy nestane, ale místo toho, abych si uvědomila, že tělo se umí regenerovat samo, si doma rychle patlám na čumák všechno, co mi přijde pod ruku.

Zdroj
Dneska jsem si na tuhle větu od béčařky vzpomněla. Doteď mi to přijde jako nejnechutnější řešení popraskaných rtů. Navíc dost sobecké, protože se na mě zřejmě nemohla už ani dívat a kazilo to estetické vnímání jejího světa. Nutit někoho, aby vypadal podle vašeho gusta, je ta nejsobečtější věc na světě. Myslím, že jsem si rty stejnak neolízla. 

Stejně, jako si vlasy navyknou na chemie, si takhle navyknou i naše (moje) rty. Spousta žen přesedá na přírodní šampony, na které si musí vlasy zvykat. Další spousta pak dokonce jede i no poo - žádné šampony (taky se na to chystám, začínám postupně odvykat :D ). Stejným způsobem je prý potřeba postupovat i u balzámkového odvykání. 

S balzámy je to těžké. Jsou totiž fakt hezké! A fakt voňavé! A fakt příjemné! Když jsem přišla s myšlenkou, že jsem na nich závislá a měla bych je vysadit, tak se můj závislý mozek začal okamžitě bouřit. Ale nenechám si diktovat nějakým závislákem. Ale protože je mi jasné, že to BEZ NĚČEHO NA RTECH dlouho nevydržím, povolávám na pomoc kokosový olej.

Už jednou jsem se snažila balzámy trochu omezit a nosila s sebou v kabelce i kelímek s kokosovým olejem. Bylo to na podzim, kdy bylo chladno, takže byl kokosák v tuhém skupenství a neměla jsem takový strach, že se vylije a upatlá celou kabelku (ale stejně jsem ho měla v igelitovém sáčku).
Zdroj

Mám teď takové "alternativně - medicínské - zvídavé" období, kdy čtu různé věci o buněčné paměti a autoregeneraci těla a buněk. Pokud jsme zdraví, zahojí se nám kdejaký škrábanec. Víte ale, že třeba oko se celé regeneruje za 48 hodin? Játra pak za 6 měsíců. Akorát tomu sami podvědomě bráníme. Jo, je to tak. Protože takhle přeci bráním i regeneraci svých rtů tím, že na sebe patlám chemie od rána do večera. 

Chcete něco říct? Doma na stole mám papírovou krabičku od bonboniéry velikosti A5, která je plná balzámů! Mám v ní 4 tyčinky, 5 kelímků, 1 barevný krém a 1 rtěnku. Další balzám mám v koupelně, další u postele. Další v kabelce. Další v práci. A nekonečnou zásobu v šuplíku. Jestli tohle není důkaz závislost, tak už nevím. 

A co teď tedy udělám? Krabičku zavřu, přidám k ní balzámy z koupelny a nočního stolku a schovám do skříně! Na stolek si posadím kokosový olej a na týden s balzámy přestanu. A uvidíme, jestli to mé rty přežijí.

Den 1
Prvního dne jsem se bála jako čert kříže. Co budu bez svých balzámků dělat? Kokosový olej je naštěstí božská záležitost, takže mi kupodivu balzámky ani nechyběly. Navíc, protože není úplně horko, je kokosový olej v tuhém skupenství, takže je to zároveň i drobný peeling, než se rozpustí na rtech. Ale mažu pořád a často, od zítra budu zvyšovat matlací intervaly.

Den 2
Zdroj
Den druhý mi přijde horší, než den první. Probudila jsem se s docela normálními rty (které byly sice sušší, ale ne vysušené, šupinkované či popraskané, halelůja). Ale závislost se začíná projevovat NERVOZITOU a HŘÍŠNÝMI MYŠLENKAMI. Co chvíli se přistihnu, jak toužebně vzpomínám na vůni a texturu máslíčka na rty od Nivei s vůní borůvek, nebo na malinovou tyčinku od Yves Rocher. Kompenzuji to kávou. A olizováním rtů! To mě děsí nejvíc. Jsem taková nervóznější. Ale vím, že jsou to jen abstinenční příznaky a bude líp. Trochu se děsím zítřka, protože se říká, že třetí den je krizový. Uvidíme.

Večer pozoruji, že mám rty o něco sušší a začínají praskat. Ale to taky může být tím, že jsem sežrala misku slaných oříšků. Sůl je na rty docela agresor a rozleptává je (tolik moje znalost chemických procesů a názvosloví). Prostě, slané oříšky rty vysušují. Nemám to žrát.

Den 3
Je nejhorší! Ráno mám rty jak sušenky, dolní ret víc, jak horní, popraskaný, napnutý. Už mám kokosového oleje plné rty zuby a přijde mi, že ani nepomáhá. Mám docela napilno, takže nad svými rty nestíhám (tak často) přemýšlet. Odezněly mi závislácké příznaky, už si nemám nutkání rty kousat nebo olizovat. Ani ty balzámy už mi vlastně nechybí, ale říkám si, že něco na tom balzámování bude. Vždyť se balzámovaly i mumie, aby dlouho vydržely! Večer si ve sprše udělám peeling a rty jsou pak o něco lepší. Upřímně doufám, že to bude zítra o něco lepší.
Zdroj

Den 4
Ráno se probouzím, rty mám sušší, ale ne VYSUŠENÉ! Horní ret je v super stavu, dolní už nemá tendence praskat. Je sušší, ale nešupinkatí, ani se kolem rtů nedělají takové ty suché okraje. Závislost je pryč. už po krabičce balzámů ve skříni ani nevzdychnu. Kokosový olej je príma, ale už nemám ani potřebu si ho na rty dávat. Jsem zvědavá, jaké to bude zítra.

Den 5
Zakřikla jsem to. Dnešek je vyloženě utrpení! Kokos nepomáhá, rty mám suché, mám tendence si je okusovat. Říká se, že před zdárným koncem je to nejtěžší, takže doufám, že se mi zdárně povede do toho konce vůbec vydržet. Dneska mi totiž balzámy hodně chybí.

Den 6
Můj život nemá bez balzámů cenu! Fakt! Je to hrozné a nepříjemné. Rty jsou suché, napuchlé a bolí. Co jsem si to zase vymyslela?! Ale vydržím, protože jsem si tak nějak navykla a nemám ani chuť si na ně nic patlat.

Den 7
Rty jsou suché, smutné a popraskané. Asi si musíte nad mými pokusy ťukat na čelo, mě to ale fakt zajímalo :D Navíc, jak tak pozoruju, tak mám docela silnou vůli. Vydržím týden bez balzámů! Teda ale, za jakou cenu... Když vím, že to dokážu bez balzámů vydržet, tak se mi snad povede udržet na uzdě i frekvence balzámových orgií.

Závěr
Původně jsem myslela, že si "odtrpím" odvykací týden a v den č. 8 o půlnoci se začnu vášnivě rochnit ve všech balzámech co mám. A taky, že jo. Na den 8 jsem se poslední dny vyloženě těšila, protože mně rty fakt popraskaly. Zapomněla jsem totiž na jeden faktor. VŠECHNO OKOLO MĚ :D Jídlo, vzduch, erupce na slunci a nevím, co všechno ještě. V naší malé kotlince máme dost suchý vzduch. Rty jsou na něj citlivé. Všímáte si, že třeba u moře si balzámujete rty o něco míň? (když se teda nesušíte celý den na sluníčku). Aby se mi rty zregenerovaly, musela bych zřejmě být v nějakém vakuovaném prostředí nebo co (nebo pod vodou :D) a nesměla bych nikdy jíst, protože potraviny obsahují všechny možné složky, od soli, koření a cukr po nevímco, co taky přispívá k narušení rtů. Takže ne, prostě to bez balzámů nepůjde.
Zdroj

Byl to docela zajímavý pokus, protože mi došlo, jak mám závislé a naučené tělo na nějakou věc, v tomto případě na mazání si rtů balzámy. Tělo samo o sobě je nepotřebuje, umí si poradit samo, myslela jsem si na začátku. Copak se miminka rodí s kosmetickou taštičkou? Nejzajímavější na tom byl ten psychický proces, kdy jsem od opravdické psychické závislosti na něčem přešla k volnosti. Od čtvrtého dne už to bylo dobré, ta závislost. A musím říct, že jakoby mi spadl obrovský kámen ze srdce, jako by se uvolnila nějaká velká zátěž, která mě tam svazovala. Strašně zajímavé. Psychicky jsem se od balzámování sice odpoutala, ale po fyzické stránce se bez nich neobejdu.

Milí balzámoví závisláci. Nevím, jestli bych vám tuhle odvykačku doporučila. Pokud se vám rty tolik nevysušují (a jste taky trochu masochisti), tak proč ne. Pokud vaše rty potřebují důkladnou péči, tak na to zapomeňte. Mi to otevřelo oči v tom si uvědomit, jak velký jsem byla závislák. Ale bez balzámů se neobejdu. Po uplynutí doby jsem se nemohla balzámů dočkat, jako první jsem si rty namazala Bio Karité s rakytníkem od Saloosu. Možná je nejlepší způsob přejít na bio přírodní balzámy, ale to se teprve uvidí :)

Co vy a vaše závislosti? Na čem jste závislí?
Jste taky balzámoví závisláci?



sobota 22. srpna 2015

Glosátorka: Růžová = sázka na jistotu

Zdroj

Dnešní příspěvek je takové malé podivné pozastavení nad jednou mou metodou, jak si vybírám kosmetiku. Říká se, že se nemá kniha soudit podle jejího obalu. Nu, protože mám ráda hezké obaly, soudím produkty ZÁSADNĚ podle jejich obalu (což ne vždy končí skvělým kaufem). Kromě obalu mám ještě druhý způsob souzení, a to podle barvy. Speciálně podle růžové barvy.

Nejsem nijak velký fanatik po růžové (což je paradoxní, protože mám zrovna nalakovaný růžový lak, ale no a co :D). A přitom je to nanejvýš užitečná barva! Hned vám prozradím proč. 

Vzpomínám si, jak jsem si šla poprvé koupit úplně sama jako velká holka z kapesného deodorant. Sáhla jsem po oranžovém (protože fůůůj růžové věci = blonďatý mozek). Doma jsem pak svého rozhodnutí maximálně litovala, protože oranžové produkty voní po oranžových věcech. Schválně, co se vám vybaví pod oranžovou barvou? Pomeranč, mrkev, afrikány, dýně, meruňky, paprika. A co se vám vybaví, když se řekne růžová? Všechny skvělé kytičky světa! Chcete vonět jako mrkev, nebo jako růže? 

Ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že růžové věci budou s největší pravděpodobností vonět po kytičkách, jsem došla naprostého kosmetického osvícení. Od té doby se můj výběr nových a nevyzkoušených produktů zásadně stočil do úzkého výběru růžových obalů. Proč? Protože se mi zatím osvědčilo mé pravidlo, že růžové věci voní hezky. Na druhém místě jsou červené a fialové, pak modré. Vyhýbám se zeleným a fialovým. Ale neplatí to u všeho, většinou tak volím při nějakých směsích vůní, které nedokážu jednoznačně identifikovat. Třeba zelený okurkový Ziaja krém mi voněl skvěle, nebo žluto-oranžový balzám Balea Candy Queen. 

Tak co, už si ťukáte na čelo, co to ta Primadonna zase mele? Ale zkuste se podívat do svědomí svých kosmetických svatyní (nebo do krabice se šminkami) a podívejte se, kolik růžové se tam růžoví (upřímně se teď modlím, aby měl každý alespoň jeden růžový krém :D). Nejlépe se mi toto pravidlo osvědčilo u deodorantů a voňavek, následně u krémů. Vůbec nefunguje u dekorativní kosmetiky.

Možná je tohle moje pravidlo už trochu zastaralé. Čím víc se zajímám o kosmetiku, tím víc zkoumám i obaly předtím, než produkt koupím. Často se mi stává, že obyčejná nevzhledná lahvička skrývá zázrak nad zázraky a naopak. Jen jsem vás dnes chtěla pobavit dalším záhadným fungováním svého Primadonního mozečku :)



Vybíráte produkty podle barev? 
Máte své pravidlo, jak vybírat nevyzkoušenou kosmetiku?




čtvrtek 20. srpna 2015

Yankee Candle: Mystická oáza

Vosk do aromalampy? Co to je? A proč, když se do aromalampy přece dávají olejíčky s vodou? A proč všichni tak milují Yankee Candle? Přesně to jsem si před půl rokem říkala, když jsem o YC voscích začala víc a víc číst na blozích, na Vinted a vůbec všude. Pak jsem vyhrála soutěž u Eri a mohla se tak radovat ze svého prvního (a ne posledního) Yankee Candle vosku. 


Yankee Candle Oud Oasis je vonný vosk do aromalampy. Na stránkách YC se dočteme, že Oud Oasis je bohatá a svůdná vůně vysoce oceněného a vzácného oleje Oud. Mystické aroma pro dokonalou relaxaci duše. Vosk je hodně intenzivní, stačí opravdu malinko k provonění celého bytu. Voní po vanilce, skořici, karamelu... Přesně vůně, které mám ráda! Doba hoření vosku je zhruba 110 - 150 hodin, malý odlupek z kraje mi vydržel skoro měsíc! Vůně pak už slábne a vosk se také odpařuje. Takže dobrá zpráva pro všechny, kteří hledají něco, co jim vydrží dloooouho, tyhle vosky jsou snad nesmrtelné a vytrvalé.  


Protože jsem neměla z YC vosky žádnou dosavadní zkušenost, netušila jsem, jak se používají. Opatrně jsem vosk očuchávala (a blahem se vznášela u beduínů a podvečerních oáz v poušti), ještě opatrněji rozbalovala a zpozorovala, že to jsou vlastně takové malilinkaté kuličky spojené do tuhé kytičky. Vosk se dá snadno odloupnout. Než jsem ale přišla na to odloupávání, posadila jsem ho celý do aromalampy a říkala si, že se asi dává celý. Naštěstí jsem si asi vteřinu před plánovaným zapálením svíčky přečetla o tom odloupávání. Kousek jsem si tedy odloupla a nechala se unášet v poklidu a úžasné karamelové vůni aromaterapie.


Co to je ten oud? Tady na stránkách jsem se dočetla, že je to arabský termín pro vonnou esenci, která se získává ze vzácného stromu aquilárie, ve světě známého jako agarwood. Patří mezi nejdražší dřeviny na světě, jeho vůně se liší dle oblastí, ve kterých roste. Přijdu si teď jako zasvěcenec nějakého středověkého rituálu! 


Vůně vosku je, jak už jsem psala, směsí vanilky, skořice a karamelu, ale také dřevin a takové té vůně, které sálá z čajoven a Sanu Babu obchodů. Voní příjemně a přirozeně, není to žádná umělotina. Taky to není žádný bolehlav. Se spoustou vonných legrácek mám problém, protože mě po chvilce rozbolí hlava z té intenzivní vůně, s Yankee Candle Oud Oasis tento problém nemám, čímž si mě taky získali. Úžasné, skvělé a k počuchání nejlepší! Kdo má rád provoněný byt sladkými kořeněnými vůněmi, určitě si pořiďte oázu z Oud, nebudete litovat.

Na závěr ještě jednou děkuji Eri z blogu MonalisaBeauty za výhru :)

Máte rádi vůně Yankee Candle?
Jaké jsou vaše nejoblíbenější?


úterý 18. srpna 2015

Alverde Fresh Deo Roll-on

V posledních článcích se vracím k dubnovému nákupu v DMku, konečně jsem se dostala k recenzování a vyzkoušení všech produktů, které jsem si z tohoto výletu mezi regály plné lákátek přinesla. Na první pohled a počuch se sice recenzovat dá, ale určité účinky pozoruji až po měsíci, nejlépe ještě po delší době. Proto radši zkouším a testuji a porovnávám s trochu delším odstupem, abych si byla opravdu jistojistá.

Dneska se podíváme na jednu věcičku proti pocení a to deo kuličku od Alverde Fresh Deo Roll-on s bambusem a mořskými řasami. 


Deo kulička má modré víčko a skleněnou skleničku. Obsah má 50 ml a neobsahuje hliník. Samolepka na víčku slibuje 24 hodinový Wirkung, ať to znamená cokoli. V tom si nejsem úplně jistá. Na mě přírodní deodoranty zatím moc nefungují. 

Vůně je docela výrazná, bambusová a lékořicová. Mám radši kytičky, takže mě vůně zase až tak moc neoslňuje. Upřímně, opravdu bych raději voněla jako růžičkové poupátko, než mořská řasa. 


Deodorant neobsahuje žádné silikony, syntetické látky ani nic škodlivého (alespoň to říká samolepka na obalu). Ve složení najdeme mořskou řasu a výtažek bambusu a aloe vera (všechno bio). Samolepka slibuje kromě 24 hodinové ochrany a osvěžení také nezanechávání skvrn na oblečení. 


Kuličkové deodoranty většinou nepoužívám, protože většinou barví oblečení a nejsou mi příjemné. Tenhle je skvělý, protože oblečení vůbec nebarví. Je průhledný (maximálně mírně zakalený, ale čirý), je to spíš taková voňavá vodička. Vůně je docela výrazná, příště bych volila jinou. Když si ho nanesu, tak mám trochu lepkavý pocit, který po chvilce zmizí. Voní docela dlouho, to je mi sympatické. Ale nijak zvlášť dlouhodobě neúčinkuje. Přijde mi docela příjemný přes léto na takové krátkodobé osvěžení. Je mi trochu líto, že má skleněnou lahvičku, protože je tak těžší, než plastové a v kabelce se tak pronese. Pro příště vyzkouším jiné vůně, lékořicová totiž není moje nejoblíbenější. Jako malá si pamatuji, jak jsme s kamarády na posezení snědli několik balíčků takových těch bonbonů s pendrekem od Jojo a všem nám pak bylo pěkně blbě, takže asi takové asociace mi tento deo roll-on připomíná. 

Proti pocení tolik neúčinkuje (asi tak hodinku po nanešení), vůně není má oblíbená a sklenička je těžká do kabelky. Ale odpouštím mu, protože na osvěžení během horkých dnů funguje a je přírodní, takže z něj nemám žádné zanícené nic.

Používáte přírodní deodoranty? Které jsou nej?


neděle 16. srpna 2015

Destrukční deník

Neznám nic lepšího, než si sednout do ušáku ke krbu (pomyslnému samozřejmě, doma mám pohovku a vonnou lampičku), zachumlat se do deky, vzít do rukou svůj obří hrnek čaje a začíst se do nějaké napínavé knížky. Nebo si vzít knížku, polít jí čajem, zapálit jí v krbu, zabalit jí do deky, nakreslit na ní konvalinky, pomalovat deku, vyhodit jí do vzduchu a upéct v troubě. Že jsem se zbláznila? To nepopírám, ale řeč je dneska o knížce, která se mi dostala do rukou teprve nedávno a jmenuje se Destrukční deník.


Na první pohled vypadá knížka, jejíž autorkou je Keri Smith (nemám ráda ta -ová, sorry), docela nudně. Myslela jsem si, že je to nějaký holčičí románek o někom, kdo si psal destrukční deník. Anebo něco takového jako takové to anime, jak měl někdo deník a když tam někoho napsal, tak někdo umřel (nebo tak nějak, nikdy jsem to neviděla, ale kamarád mi o tom pořád vyprávěl kdysi na střední). Chvilku jsem nechápavě koukala, co teda s tím mám dělat, až mě napadlo se podívat dovnitř. A moje nadšení byste v tu chvíli mohli sklidit a pěstovat ve velkém!

Knížka se v originále jmenuje Wreck This Journal, tady u nás ji vydalo CooBoo, tedy vydavatelství patřící pod Albatros Media. Abych řekla pravdu, moc knížkám z rukou CooBoo nedůvěřuji, protože jsou zaměřené na mladší sortu teen lidí, na všechny ty fríkůlíny, takže jdu spíš po jiných vydavatelských skupinách, ale v tomto případě se mi trefili do noty.


Destrukční deník není totiž tak úplně knížka na čtení. Je to knížka pro vás na tvoření!!! Je to přesně taková knížka, kterou si vezmete po náročném dni, kdy vás štval šéf v práci a kdy se potřebujete něčemu pomstít, ale váš chlap si to nezaslouží. Nebo knížka, kam si nalepíte čtyřlístek, vylisované listy na podzim, žvýkačky nebo známky. Prostě cokoli.


Knížka má taky návod, kterým se můžete řídit, nebo si můžete dělat úplně co chcete, protože je to váš deník. Pro mě bylo úplně nejtěžší překonat ten blok "do knížek se nesmí psát". Já do knížek zásadně nic nepíšu, ale docela do nich drobím (nebo jimi zabíjím vosy a pavouky, kteří si to štrádují kolem). Taková série Harry Poterra by po důsledném vyklepání z těch drobečků dala minimálně na balíček sušenek.


Jako úplně první jsem knížku olízla. Prostě proto, abych zkusila, jak se budu cítit. A přišlo mi to super. Pak jsem ji na chvíli odložila a čekala na nějakou tu správnou chvíli, až bude čas. Teď už na deníku usilovně pracuji. Zjistila jsem totiž, že je z toho úplný kult! No jen si zkuste trochu pogůglovat, lidé jsou neuvěřitelně umělečtí a obyčejnou knížku proměňují na něco naprosto neskutečného. Za nějakou dobu, až se mi stránky zaplní, vám deník ukážu znovu, abyste viděli můj pokrok.

Všem milovníkům netradičních věcí a knížek s vtipem a dobrým nápadem můžu Destrukční deník doporučit, určitě si s ním užijete spoustu legrace (ať už při olizování stránek, nebo při pašování jedné stránky k sousedům na zahradu, ups spoiler). A vy, co si říkáte, že nejste vůbec umělečtí? Hovadinky! Tak deník roztrhejte, spalte, vybijte si na něm vztek, zapište si vaše chmury a klidně se do něj vysmrkejte. Uvidíte, jak vám bude dobře :) Já na něm zkouším svou kosmetickou základnu a myslím, že budeme hodně dobří kamarádi.

Znáte Destrukční deník? 
Jak byste ho poničili?


sobota 15. srpna 2015

Rudé drápky s KIKO

Znáte značku KIKO MILANO? Pokud ne, tak je to italská kosmetická značka, několik jejich zkrášlovacích produktů jsem si přivezla už před lety z dovči ve Španělsku. Mezi mými překrásami od KIKO je taky červený lak na nehty, o kterém bude dnešní recenze. Už na začátek bych chtěla říct, že pokud se s KIKO kosmetikou někdy setkáte (a zvlášť budou-li mít slevy), berte po hrstech. Je to naprosto skvělá věc, hlavně jejich dekorativka, která drží, nerozpíjí se, nerozmazává se... Je kvalitní a je krásná. Tak, jdeme na ten lak.


Červený lak podle mě patří k výbavě každé slečny, dámy a paní. Mezi svými červenými laky mám různé značky a odstíny, KIKO patří k mým nejoblíbenějším. I po letech zasychá s bleskovou rychlostí. Nanáším vždy ve dvou vrstvách a lak mi vydrží při normálním režimu týden (včetně mytí nádobí & spol.).


Lak má objem 11 ml, což vydrží docela dlouho při průměrném lakování. Už ho mám určitě tak dva tři roky, lak nijak netuhne a nevysychá, na nehtech je stále rychloschnoucí, to musím znovu zdůraznit (protože mě to samotnou překvapuje). Často nenanáším spodní a svrchní lak (když jsem ve spěchu). S podkladovým lakem se o něco lépe odlakovává. Nehty po KIKO nail lacquer nejsou obarvené, což je taky príma, ale je potřeba ho vždycky důkladně odlakovat. Má docela výdrž a může se bránit sundavání z nehtů. 


Docela mě baví i tyhle otevírací příbalové letáčky, ze kterých se přesně dozvím ingredience a jiné pokyny. Nu, ingrediencí je tam spousta... I přes tu celou chemickou laboratoř lak nehty nevysušuje, nelámou se po něm, nejsou zničené. Je prostě príma. U výrobce se dočteme, že lak neobsahuje toluen, camphor, DBP a formaldehyd. Barevná pigmentace laku je plná a výrazná, nehty zpevňuje a díky speciálním složkám je lak i po dlouhou dobu na nehtech jako nový.


Štětinka na nanášení je úzká, v poslední době mě docela baví trochu širší, se kterými se lak nanáší rychleji, ale v tomto případě to nevadí. Manipuluje se s ní dobře, i takový nešika, jako jsem já, který si opatlá vždy celé prsty i okolí kolem mě si s tímhle lakem hravě poradí. Nebo si spíš lak hravě poradí se mnou. 



Můj lak je v odstínu 240 Apple Red, jablíčkově červená. Realističtější je spíš druhá nalakovaná fotka, jedná se o tmavší červenou. Zlá královna ze sněhurky by se za něj nemusela stydět. Líbí se mi jeho sytá tmavě červená barva, která mi dodává pocit důležitosti a elegantnosti. Červené drápky jsou taky dost sexy (z mužského pohledu, jak jsem se tuhle dozvěděla), takže červená je jasná volba. 


Znáte kosmetiku KIKO MILANO? 
Máte rády červené laky na nehty?


pátek 14. srpna 2015

Soutěž Zdravota Prosbička

Moje milé odběratelky, mám na vás takovou maličkou prosbičku. Můj oblíbený portál o zdraví Zdravota.cz vyhlásil soutěž o kosmetiku Saloos a kosmetické ošetření pleti - vyhrává komentář s nejvíce lajky. A o co bych prosila? Po kliknutí TADYYY můžete lajknout můj komentář pod obrázkem a tím mi pomoct v soutěži. Anebo se můžete zúčastnit samozřejmě taky, to vám zakazovat nemůžu :D

Tak jako tak budu ráda, když se na stránku mrknete a třeba se vám zalíbí tak, jako mě :)

Velký dík!


čtvrtek 13. srpna 2015

Glosátorka: Blogovací rutina

Zdroj
Taky máte někdy dny, kdy se ráno probudíte (třeba v sobotu), uděláte si kafíčko a nemáte chuť vůbec s nikým mluvit, takže si otevřete blogovací feed, že si přečtete nové články, a ztratíte chuť, protože je to zase štětec, spotřebováno (takže odpadky, co nám měsíc leží doma), nákupy (takže závidíte, protože máte zrovna "stopku", což je jinak hezky řečeno, že prostě nemáte budget na nové věci), outfit, swatche něčeho, co si nikdy nekoupíme, kabelka. V nejlepším případě knížka, kterou si ani nikdy přečíst nechcete nebo recept na něco, co nejíte. Moje nejoblíbenější články jsou ty "akční" - výlety, procházky, TAGy, zážitky, historky. Vlastně cokoli nekosmetického :D 

Když jsem šla do toho, že budu bjůty kočka, tak jsem nevěděla, jak to tady v bloggeru funguje. Teď si libuji v tom skvělém feedu, kde vidím nové články. Jenomže bjůty komunita je dost specifický pojem, takže jede jedno a to samé. Bjůty věci. Nic proti šedesátému článku o šedesátém druhu štětců, ale chybí mi ta akčnost. Proto píšu i glosátorkovské články, abych si alespoň takhle trochu odpočinula od dalšího bronzeru, který si stejně nepořídím. 

Ona to ale není vina bjůty bloggerek, je to moje rozmazlenost. Chtěla bych totiž všechno a hned. Kdyby bloggerka psala o válce v zálivu, pak odskočila ke Guttenbergovi, pak nám řekla něco o výpravě na Madagaskar, pak šupla k motorům aut, následně popsala štětec a zakončila to kuřecím vývarem, tak budu z blogu asi zmatená a lidé jí budou říkat, že sama neví, co chce. Ale ona asi ví, asi chce psát o všem. Což není jednoduché. Lidé chodí rádi na jednozaměřené blogy (aby se nevyděsili přívalu informací). Když jsem jednu dobu pravidelně četla novinky na zpravodajských portálech, po čase se to začalo dost opakovat. Blbí politici doma i v zahraničí, tihle udělali tohle. I zahraniční "zábavné" weby typu Buzzfeed jedou dokola to samé. 30 celebrit, které mají hnusné šaty. 50 věcí, které musíte vědět, než nastoupíte do práce. Ale o tom to asi bude. A proto je toho tolik, proto je internet tak masová záležitost, že si každý může vybrat to, co sám chce. Navíc mě nikdo do čtení nenutí, čtu blogy a jiné stránky sama a ráda.

Asi jsem tím jen chtěla vyjádřit svůj dnešní otrávený postoj k celému světu :D

Jak vnímáte blogovací rutinu? 
Máte rádi stejné články, nebo vám chybí nějaké to dobrodrůžo?


úterý 11. srpna 2015

TAG Liebster award

Zdroj

Když mě Veru z Gate to Neverland nominovala (děkuji pěkně :) na Liebster award TAG, má první reakce byla "německý tag? Já německy neumím! Vždyť ani vůbec netuším, co to je Liebster award!" A tak jsem se dala do gůglování a zjistila si z tohoto super zdroje, co to vlastně je.

Liebster award je TAG pravděpodobně vzniknuvší v Německu a znamenající něco jako milovaný, nejdražší atd., je TAG na způsobu řetězového dopisu (nebo emailu nebo watsapp zprávy). Takový ten jak ho musíte poslat 10 lidem do 10 vteřin, jinak vám na hlavu spadne piáno a shoří vaše kočky. Vzpomínám, jak jsem kdysi od kamarádky, se kterou jsem si dopisovala, takový dopis dostala a vůbec jsem nechápala (bylo mi asi 9) o co jde a měla jsem i docela nahnáno a zároveň jsem se na tu kamarádku zlobila, že mi k tomu nenapsala alespoň ahoj. Od té doby řetězové korespondence nenávidím.

Liebster award prapůvodně sloužil k oběvování nových blogů (tedy i toho mého, tady je to v pořádku). 

Tak jdem na to, co říkáte? :)

11 faktů o mě
1. Za poslední rok se mi úplně otočilo vnímání světa, mužů a melounů. Dřív jsem milovala cantaloupe a červený meloun mi přišel hrozný, ale toto léto se po něm můžu utlouct.
2. Do školy jsem šla s odkladem.
3. Už mám všechno vystudované a jsem slečna Mgr. Docela mě láká i PhD, nejlépe v cizině.
4. Miluju kočky.
5. Moje první zvířátko byla rybička, kterou ostatní ve velkém akvárku šikanovaly a vykously jí oko, tak jsem jí dostala na samotku do malého akvárka. Byla docela malá, pruhovaná jako zebra a jmenovala se Gizela.
6. Poměrně hodně lžu, ale nekradu :D
7. Ve skutečnosti se nejmenuju Primadonna.
8. Nemám ráda lodě. A kolotoče.
9. Ujíždím na všem, co je veselé, barevné, má puntíky a vůbec je všelijak křiklavé a nevkusné.
10. Jsem závislá na balzámech.
11. Miluju cestování a nejraději bych byla freelance cestovatelka/spisovatelka.
Otázky od Veru:

1. Jak dlouho bloguješ? 
Už to bude pomalu 10 let od mého prvního blogísku.

2. Dáváš přednost spíše vlogerkám nebo blogerkám? 
Jednoznačně bloggerkám. Vlogerky a vlogeři jsou taky fajn, mezi mé tři nej patří Graveyard Girl, Emma Blackery a German Garmendia. Mám ráda krátká videa tak do šesti minut, na která se můžu rychle podívat. Naopak dlouhá videa mi přijdou hrozně zdlouhavá.

3. Měla jsi v minulosti svůj blog i na jiném serveru, než je blogspot.cz/sk? 
Když jsem začínala blogovat, tak blogspot ještě nebyl :D Začala jsem na sblogu, který už neexistuje, pak jsem se přesunula na blog.cz a po chvíli se objevil i blogger.com, který ale ještě nevlastnil Google. Zkoušela jsem i blog.com, wordpress a tak.

4. Jsi spíše letní, nebo zimní typ? 
Letní a miluju čtyřicítky!

5. Kdyby jsi byla na opuštěném ostrově a mohla si sebou vzít pouze 3 věci, co by jsi si vybrala? 
Záleží na jak dlouho bych tam byla :D Ale vzala bych si přístroj na vyrábění pitné vody (za předpokladu, že to je v moři), sluneční brýle a knížku. Kdyby se mi to ale stalo doopravdy, tak pravděpodobně nepřežiju ani první noc.

6. Jak trávíš letošní prázdniny? 
Docela pěkně :)

7. Kolik hodin denně průměrně trávíš připojená na internetu? 
Průměrně asi tak docela hodně, ale záleží na náladě a práci.

8. Čteš? Dáváš přednost pevné vazbě nebo e-book? 
Čtu ráda a jsem pro klasické pevné knížky.

9. Účastníš se hlasování v blogerce roku? 
Jasan.

10. Čeho by jsi chtěla v dohledné dosáhnout? 
V dohledné době bych chtěla dosáhnout toho grilovacího koření, které jsem v nějakém afektu uklidila fakt vysoko do skříňky v kuchyni a nemůžu najít štafličky, abych ho mohla sundat.

11. Jaký je tvůj názor na zahraniční spolupráce s eshopy (asijské oblečení atd.)?
Co bych za to dala! :D

Otázky pro nominované bloggerky:
1. Dostala jsi někdy opravdový řetězový dopis?
2. Čím hřešíš?
3. Kočka nebo pes?
4. Nejvtipnější letní historka?
5. Jaký je tvůj tajný životní sen?
6. Proč jsi se dala na blogování?
7. Jak vzniklo jméno tvého blogu a tvá přezdívka?
8. Co nejvíc na blogování nesnášíš?
9. Jak by tě jedním slovem popsali tvojí přátelé?
10. Co máš právě teď po levé ruce?
11. Jaké nejlepší jídlo jsi kdy v životě ochutnala?

Seznam nominovaných blogů:
1. Lucka z blogu LSG
2. Missy z Talk with Missy
3. Brunwen z blogu Brunwen's Beauty Corner
4. Janina z Blogopisu
5. Kaviareň u Mačky
6. Janča z Diary of a Girly Things
7. Renda z blogu High Heels & The City
8. Every Day with Lola
9. Peggie z Life by Peggie
10. Eri z Monalisa Beauty
11. Lucka z Fashion & Beauty

Vybírala jsem blogy do 200 odběratelů, abychom poznali nějaké ty "novější" blogy ( i když jsou už dávno zaběhlé :D) a drželi se alespoň malinečko smyslu celého tohoto tagu.

Zdroj
Co musí nominované kočandy udělat? To stejné, co já:
1. Vysvětlit, co je to Liebster award
2. Poděkovat za nominaci
3. Napsat 11 různých faktů o sobě
4. Zodpovědět na určených 11 otázek
5. Vymyslet 11 vlastních otázek pro další nominované
6. Vybrat několik blogů, které si zaslouží nominaci na Liebster award (myslím, že 11 není nutné, ve zdroji výše jsem se dočetla, že je to většinou od 5 do 11 blogů)
7. Oznámit vybraným blogům, že byly nominovány
8. A samozřejmě se odměnit obrázkem Liebster award a umístit ho do článku, nebo kamkoli na blog podle libosti :)

Zdroj

A to je všechno, přátelé :)





pondělí 10. srpna 2015

Alverde: Zaměřeno na blondýny


Dneska spolu prozkoumáme dva šampony a kondicionér od Alverde na barvené a blonďaté vlásky. Šampon a kondicionér na barvené vlasy jsou Color-Glanz Shampoo Lindenblüte Cranberry, tedy s lipovým květen a brusinkami, na blonďaté vlasy speciálně je Blond Shampoo Kornblume-Weizen, šampon s chmelovými květy a medem. Všechny jsou přírodní, bez parabenů a silikonů a s označením vegan. Alverde jsou miláčci od pohledu ♥ 


Brusinkovo lipový šampon má průhlednou barvu, je poměrně tekutý a voní sladce jako brusinkové žvýkačky. Šampon docela hezky pění, vlasy mám po něm krásné a zářivé. Kdo má rád vůni brusinek a ještě si u toho barví vlásky, určitě by měl po tomto šamponku sáhnout.


Aby nebylo šamponku s brusinkami a lípou smutno, vzala jsem mu do party kamaráda v podobě kondicionéru. Kondicionér taky voní po brusinkách, ale vůně mi přijde taková chemičtější a nevýraznější, než u šamponu. To bude asi hlavně konzistencí, která je krémová a hutnější, než šampon. Barvu má bílou a neprůhlednou. Přijde mi, že vlasy ani moc nezjemňuje, jako to dělají chemické kondicionéry. 


Třetí kámoš do party je Blond Shampoo Kornblume-Weizen, šampon pro blonďaté vlásky. Obsahuje med, výtažky z rakytníku, roibosu a chmelového květu. Šampon podporuje barevnou zářivost vlasů a "zajišťuje zářivé barevné odlesky". Voní trochu jako chrpové květy, hezky kytičkově. Barvu má žluťoučkou. Konzistence je tekutá, šampon je žlutý a průhledný. První žlutý šampon od Alverde! Musím říct, že mě nejvíc překvapil výtažek z roibosu, dosud jsem si myslela, že roibos je jen na pití (a mám ho moc ráda, což mi připomíná, že mi docházejí zásoby!). Šampon docela dobře pění, je příjemný. Vlasy mám po Alverde šamponech při umývání takové vrzavé, ale to je asi tím, že neobsahují silikony a parabeny. Výsledek za to stojí. Vlasy mám po nich lesklé, barevné a veselé.

Co vy a šamponky Alverde? 
Používáte? Co na to vaše vlásky?


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...