Google+

středa 28. září 2016

Cesta k hezké koupelně a duševnímu štěstí

Neznám nic náročnějšího, než vlastní rozhodovací proces. Jsou dny, kdy mám hned od rána jasno. Vím, co si dám k snídani i na svačinku. Vím, co si vezmu na sebe. Během oběda vím, co si vybrat z poledního meníčka. Dokonce i vím, co jsou v práci moje priority. Takových dnů je ale poskrovnu. Většinou jsem tuze nerozhodná. Každé ráno vstávám ve stejný čas a mám přesně 37 minut na odchod z domova. Dřív jsem si nechávala skoro hodinu, ale během několikaměsíčního léčení peorální dermatitidy jsem se přestala malovat a tudíž nabrala dobrých 15 minut spánku navíc. Teď už se zase z vesela maluji, ale o těch 15 minut navíc se připravit nehodlám. Místo toho volím mezi líčením a snídaní (oboje se dá totiž stihnout i po příchodu do práce). Někdy mám efektivní dny a stihnu úplně všechno, jindy se sotva stačím obléct. Většinu dní (a s podzimem a nadcházející zimou je jich čím dál víc) jsem zpomalená a nerozhodná. Nevím, jestli sukni nebo raději kalhoty, jestli svetr nebo mikinu. Tyhle malé rozhodovací procesy naštěstí nejsou nijak zásadní a nakonec je to vlastně jedno. 

Co mi rozhodně jedno není, nebylo a nebude je design vlastního bydlení. V poslední době ho řeším a momentálně mě čeká výběr  příslušenství do koupelny. Dřív bylo ve zvyku brát to, co dům dál. Poličku od babičky, skříňku z dětského pokojíčku, koš na prádlo z výprodeje a ručník z tomboly. Není na tom nic špatného a ve velké míře to ušetří i samotné rozhodování. Chcete-li to mít doma hezké, není zbytí a musí se rozhodovat. Ladíme do dřeva? Koupíme nový nábytek do koupelny, nebo prolezeme antikvariáty? Při mém zpomaleném rozhodovacím procesu se snažím řídit několika pravidly, která jsem pro vás dnes sepsala.

Zdroj
1. Stanovte si cíl a budget
Každý správný projekťák vám na začátku řekne dvě věci. Stanovte si cíl a budget. Je jedno, jestli jdu na velký nedělní nákup, jestli vybírám dovolenou nebo jestli vybírám předložku před vanu. Na začátku potřebuji vědět cíl a sumu peněz, kterou jsem ochotná investovat. Pokud je mým cílem koupelna ze zlata a démantů, ale v kapse mám dvě pětky, sotva se mi něco takového povede. Pro mě je stanovování cílů poměrně náročný proces, ale jakmile vím, co chci, je následné rozhodování mnohem jednodušší.

2. V jednoduchosti je krása
Všimli jste si někdy, jak se cítíte v přeplácané místnosti? Přesně si vybavuji byt u pratetičky, která je sběratelka vzpomínek. V místnosti jsou husté koberce, které pohlcují světlo. Na čalouněných křeslech přehozy a dečky. Na stole ubrus a na ubruse ještě pletené prostírání. Tu je sbírka cibuláků, vedle obraz s loukou. V koutě je gramofon a vitrína s keramickými postavičkami. Na ledničce sbírka pohledů a obrázků od vnoučat a pravnoučat. Na stěnách fotky. Na židlích polštářky. Člověk neví, kam dřív koukat. Všichni tu býváme značně roztěkaní a neklidní. Celková atmosféra je "babičkovská" a útulná, ale moc dlouho bych tam nevydržela. Ve své vlastní domácnosti preferuji hlavně světlo. Útulnost pro mě nespočívá v běhounech, ale v jednoduchosti. Nepotřebuji patnáct poliček, stačí mi jedna funkční. Se stejnou rozvahou doporučuji přistupovat i při výběru dekorace do domácnosti.

3. V maličkostech poklad se ukrývá
V kabelce nosím penálek, do kterého se vejdou tři propisky. V tom penálku mám mrňavou gumovou kočičku. Bez té kočičky nedám ani ránu. Nejen, že hlídá propisky, ale je to i talisman proti trudomyslnosti. Pohled na legrační gumové koťátko je někdy víc, než celá estráda vtipů. Je to maličkost, kterou mám ráda. Propisky se mění a pravděpodobně i ten penál jednou vyměním, ale koťátko zůstane. Potrpím si na maličkosti - v tomto případě na doslovné maličké gumové zvířátko. Stejně přistupuji i k zařizování místností. Nepotřebuji mít na zdi tapisérii, stačí mi hezký květináček na stolku. Nebo dřevěná krabice na kapesníky. Rozhodně si nepotrpím na "lapače prachu", takže i každá maličkost, kterou mám, musí splňovat nějaký ten funkční účel. V koupelně mám třeba sadu hrnků na kosmetiku - v největším hřebeny, v menším kartáčky a pastu, v nejmenším štětce. Je to drobnost, která místnost hezky doplní.

Zdroj
4. Zrcadlo, zrcadlo
V práci máme malou koupelničku. Nad umyvadlem visí taková ta klasická plastová skříňka se zrcadlem uprostřed a dvěma otevíracími křídly, na kterých jsou také zrcadla. Skříňka je umístěná tak vysoko, že je mi v zrcadle vidět jen temeno hlavy. Ono by to zase až tolik nevadilo, přeci jen nechodím do práce kvůli pohledu do zrcadla. To mi připomnělo, že jsem se chtěla tuhle podívat v práci do zrcátka (samozřejmě, že mám jedno pěkné větší v šuplíku), poslepu jsem nahmatala objekt, slavnostně si ho dám před tvář a k mému obrovskému šoku jsem se místo do zrcátka upřeně zadívala na poznámkový blok. 

Koupelnová zrcadla se mi naštěstí vybírají dobře, spíš jejich umístění je docela věda. Nemám koupelnu dost velkou na to, aby se mi tam vešlo veliké nástěnné zrcadlo, proto jsem volila poloviční, které je umístěno tak, že se při odstupu vidím skoro celá. Dalším problémem, na který je třeba myslet už při výběru bydlení, je osvětlení. Nikdo mi nebude nalhávat, že umělé osvětlení vydá za přirozené denní světlo (hlavně při líčení). 

5. Funkčnost nade vše
Ani ta nejkrásnější skříňka si mě nezíská, pokud nebude mít dostatečný úložný prostor. Před nějakou dobou jsem snila o minimalismu, jednom mýdlu a kokosovém oleji, který by zastoupil všechny krémy. Dnes sním o prostoru, kam schovat všechny lahvičky, tubičky a krabičky. Na poličce se na ně práší a návštěvy o mě hned nemusejí vědět, že jsem kosmetický fanatik. Dřív jsem využívala třeba krabičky od starých krémů (do nich jsem si dávala rtěnky), dnes se snažím všechno schovávat do skříní. Zatím mám takovou jednu historickou, kterou nám přenechal předchozí majitel a která není špatná, ale rozhodně není nafukovací, proto zkoumám kdejaký katalog a hledám dál.


Troufám si směle tvrdit, že se všech 5 předchozích rad nevztahuje jen na zařizování bytových prostor, ale i na "zařizování" pořádku v myšlenkách. Stejný proces by se dal aplikovat i do jednoho dne:
1. Co mám dnes v plánu a kolik mám na to peněz?
2. Nemá smysl nakupit všechny problémy na jednu hromadu, ale stačí mi vybrat tři. Lepší tři hotové, než deset rozdělaných.
3. Stanovení odměn a krátkodobých cílů. Budu motivovaná, když si dám za hotový úkol flapjack s pekanovými ořechy? (moc dobrá věc) Ať je tedy má motivace v maličkostech.
4. Zrcadlo vezměme jako metaforu pro pomůcky. Pomáhá mi při psaní hudba? Potřebuji při čtení dokumentů něco žmoulat v ruce? Je spousta věcí, kterými si můžeme pomoct třeba k lepšímu soustředění. Teď na podzim si vždycky ulovím pár kaštanů, které nosím po kapsách a žmoulám je ve stresových situacích.
5. Kdy se mi pracuje nejlépe? Učí se mi dopoledne lépe, než večer? Píší se mi eseje nejjednodušeji v podvečer? Uvědomit si své přednosti je prvním krokem k efektivitě. Každý jsme jiný. Mi se nejlépe píše ráno a k večeru, během dne pak mám fázi "pasivní", kdy naopak vstřebávám informace. Především během studií se mi takovéhle denní plánování (nebo jak se tomu hezky říká time management) osvědčilo.




Krém na citlivou pleť Lirene


Se značkou Lirene jsem se poprvé setkala u maminky v koupelně, když jsem jí potají kradla cukrový peeling. To bylo také poprvé, co jsem poznala cukrový peeling. Možná proto jsou cukrové mé nejoblíbenější. Název značky Lirene mi v hlavě nezůstal, zato jméno Dr. Irena Eris, které bylo na peelingu napsáno nejvýrazněji, ano. V loňském letním DM boxu jsem našla pleťový krém Lirene, který je určený pro citlivou a alergickou pleť. Tou dobou jsem si o své pleti ještě nemyslela, že je citlivá nebo má sklony k alergickým reakcím. Během svého letošního boje s peorálkou jsem toto tvrzení rychle přehodnotila a krémů pro citlivou pleť si začala o trochu víc všímat. 


Proč je tu tolik fotek krabičky? Většinou se krabičkami tolik nezabývám a rovnou letí do koše, ale tentokrát jsem ji zkoumala docela podrobně. Takových popisků a názvů a funkcí! Německy umím sotva gutentag, takže si počtou asi jen němčináři. I přes to zůstávám fascinovaná takovou lavinou slov o tom (pravděpodobně), jak ohromně skvělý krém držím v ruce. 


Hned, co jsem krém poprvé použila, mě zaujaly dvě věci - struktura a vůně. Krém je lehoučký jako peříčko, přitom ale skvěle hydratuje. A nádherně voní. Je to taková nasládlá čistá vůně, kterou bych vůbec nečekala. Je to jako jaro smíchané s čerstvě vypraným prádlem, úsměvem a posekanou trávou. Kromě krásné vůně mě mile potěšily i účinky. Krém hodně dobře hydratoval a dal se použít jako denní i jako noční. Pleť po něm byla krásně rozzářená, zklidněná, příliš se nemastila ani nevysušovala. Určitě myslím, že je krém vhodný na citlivou pleť.


Krém rozhodně můžu doporučit všem, kteří se pídí po nějaké dostupné verzi krému na citlivou pleť. Nevím ale, jestli by pomohl proti akutním pleťovým problémům.



sobota 24. září 2016

Podzimní soutěžení - UKONČENO


SOUTĚŽNÍ PODMÍNKY
Povinné
  1. V komentáři dokonči větu: "Kdybych byla ovoce, byla bych..."
  2. Sleduj můj blog přes GFC a Facebook + napište, pod jakým jménem mě sledujete a váš email, kam vám napíšu v případě výhry.
  3. Měj doručovací adresu v ČR nebo SR.
Nepovinné
  1. Like pro FB WELEDA
  2. Like pro Facebook a INSTAGRAM Zelinkářství
  3. Ke zvýšení svých šancí mě můžete sledovat na InstagramuTwitteruGoogle+BlogerkáchBloglovin a nově i na YouTube, Vše, kde mě sledujete, napište do JEDNOHO komentáře!
POZOR! Vše pište do JEDNOHO KOMENTÁŘE!

Soutěž poběží do neděle 16. 10. 2016. Výherce tentokrát vybere majitelka Zelinkářství. Výherce budu kontaktovat emailem a vyhlásím ho na FB a IG.

Hodně štěstí!

_________________________________________________________________________________


Dnes si dáme netradičně povídací omáčičku až na konec, protože vím, že jakmile je někde GA, málokdo čte a vždycky se najde někdo, kdo si nepřečte ani samotné podmínky soutěže. Vy, co jste se rozhodli si přečíst i toto povídání, AHOOOJ! Jak se máte? Těšili jste se na podzim? Musím říct, že letos mi podzim ani trochu nevadí. Je totiž zatím docela krásně, takže neumrzám a odpoledne si trochu přičuchnu ke sluníčku. Těšila jsem se na svetry a kabátky a šály a pumpkin spice laté, které jsem si už jedno dala a šokovaně si prohlížela ty mastné skvrny na stěnách kelímku, které tam po kávě zbyly. Pro soutěž jsem se tedy jednoznačně inspirovala podzimem. V balíčku proto najdete i nějakou tu podzimní dekoraci. V této soutěži bych vás ráda seznámila s novým projektem Zelinkářství, což je domácí výroba zdravých kytic z ovoce a zeleniny. Pro pražáky mám dobrou zprávu - za chvíli bude projekt zcela připravený a bude možné si nějakou chutnou kytici objednat. Na Zelinkářství je vidět ruční výroba od srdíčka a široká fantazie, takže kromě sezónního ovoce si můžete do kytice vymyslet třeba marsmallow nebo cokoli dalšího.

Pac a pusu



pátek 23. září 2016

Nude není žádná nuda aneb Lakování s Avril


Co to asi tak může být ten přírodní lak na nehty? Bude držet stejně, jako chemické? Čím se odlišuje? Bude mít stejně pigmentovanou barvu? Asi tisíc otázek mi běželo hlavou až do chvíle, než jsem si pořídila první přírodní lak na nehty (respektive jsem ho dostala k nákupu v obchůdku NuSpring). Je hrozně prťavý, má jen 7 ml, což je oproti naposledy recenzovaného laku od Rimmel, který má 12, docela znát. Ale upřímně, radši bych volila menší (a kdyby to šlo, tak i levnější) laky, které budu mít někdy šanci vypotřebovat, než po pár letech od nákupu vyhazovat sice velký, ale z půlky nepoužitelný lak. Cena laků Avril je 79 korun.


Tak tedy ještě jednou. Avril je mladá francouzská BIO kosmetická značka. Není stopro přírodní, ale díky certifikátu Ecocert zaručuje, že minimálně 95% složek je z přírodního zdroje. Tyhle počty procent mi přijdou vždycky docela legrační. Rozhodně oceňuji šetrné složky a ingredience, ale asi jako každý se ptám "co obsahuje těch zbývajících 5%?" Laky na nehty mám z většiny nepřírodní. Používám přírodní Alverde jako base a musím říct, že to je tak strašně zvláštní lak, vlastně spíš takový nelak, pokud jste zvyklí na určitou reakci, strukturu a tekutost. Budete překvapení, co všechno ale taková "vodička" umí, až vám o něm konečně jednou napíšu. 


Z tohoto lakovacího prďolky od Avril v odstínu Nude No 566 jsem nadšená. Je to taková nude cihlová barvička, kterou jsem si zamilovala přes léto a díky které se letos těším dokonce i na podzim. Letošní podzim je pro mě ve znamená tlumených a nenápadných nude odstínů. Jak to máte letos vy?

Lak rychle zasychá, to musím pochválit. Výdrž má taky dobrou. Nepřijde mi, že by se nějak výrazně odlišoval třeba od laků Essence, které patří k mým nejoblíbenějším. Pigmentaci má velice slušnou, už první vrstva hezky kryje. Jsem ale zvyklá dávat dvě pro intenzivnější barvu.  


Štěteček má takový úplně obyčejný úzký. Nepracuje se s ním vůbec špatně. Osobně mám radši ploché a trochu širší štětečky. Lak Avril vám můžu doporučit. Není ani tak drahý, aby nemohl soupeřit s těmi levnými variantami z drogérek. Má šetrnější složení a kvalita "nátěru" je velmi dobrá.




čtvrtek 22. září 2016

O cvičení - Jak si vybrat to svoje?

Zdroj

Tuhle jsem šla ráno na tramvaj kolem reklamy na lokální fitko, kde bylo napsáno něco ve stylu „Nejsme vibrátor, u nás se cvičí“. Šokovaně jsem zírala na ten strhující slogan a na pro mě zatím neznámé slovíčko power plate. „Mocný talíř?“ přeložila jsem si to asi moc doslova. Musím říct, že mě takovýhle slogan spíš odradil a vyděsil. Ač miluju pohyb (respektive miluju to, že mě pak nebolí záda a nemám bolesti hlavy kvůli zablokované krční páteři), tak si mě tento vlastně vtipný slogan nezískal, ale naopak mě vyděsil. A to ne proto, že bych nechtěla vyzkoušet nějaký nový druh cvičení, ale kvůli té části sloganu, ve které se říká „u nás se cvičí“. Zjistila jsem jak u sebe, tak u svého okolí, že nikdo nechceme cvičit. Já dělám ashtangu jógu, aero jógu, Les Mils Bodycombat, Zumbu, TRX a milion dalších pěkných slov, ale rozhodně neříkám, že cvičím. Cvičení je pro mě skoro bolestivé slovo, které mi navodí představu cviček, tílek a žíněnky. Marketing, který se kolem různých druhů sportu v posledních letech točí, totiž vymyslel, že obecné slovíčko „cvičení“ už skoro neexistuje, dneska je to „nadřazený“ sport. Ač je to podivné, je to pravda. 

Když jsem začínala se sportem a cvičením, dlouho jsem si nemohla vybrat. Vyzkoušela jsem tanečky, balet, step, judo, basket nebo kickbox. Nakonec dělám něco úplně jiného a trvalo mi opravdu dlouhé roky, než mi došlo, jaký je nejlepší a nejefektivnější sport speciálně pro mě. K tomu mi zcela upřímně pomohli dva lidé – fyzioterapeutka na rehabilitacích a kamarád, který je osobní trenér ve fitku. „Co je tvůj problém a jaký pohyb vydržíš dělat dýl, než čtrnáct dní?“ ptal se kamarád. Mám takové ty klasické problémy s páteří, které jsem získala z části vrozenými dispozicemi a z části neaktivním životním stylem. Můj ideální pohyb by se proto měl zaměřovat na uvolnění hlavně krční páteře a posílení té bederní. Zároveň hledám něco, co bude poměrně intenzivní, abych nemusela chodit denně, ale třeba jednou za týden v rámci udržovacího stavu.

Teď trochu odbočím. Mám ráda využitý čas. Neříkám, že je můj time management na jedničku, ale nemám ráda zbytečně vyhozený čas. Snažím se proto využít každou minutku. Při čekání na autobus sepisuju články, během nudných nebo hluchých chvil na školení dodělávám tabulky a podobně. Stejně tak chci, aby čas, který strávím na nějakém cvičení, byl efektivní. Nejefektivnější z hlediska rychlé "opravy" svalů je fitko. Dlouho jsem se fitkům vyhýbala, protože mi to dlouho přišlo jako nuda. Styděla jsem se, protože nejsem žádná vysportovaná kočička, co se fotí v zrcadle před běháním na pásu. Nechtělo se mi tam chodit samotné, tak jsem se nechala párkrát přemluvit tím kamarádem trenérem. Trpělivě mi vysvětloval, jak pracují svaly při takto cílené zátěži a jak dlouho takový efekt vydrží. Co mě ale přesvědčilo k teoreticky pravidelným návštěvám fitka je permice z práce a nadšení kolegové.

Nejradši mám velká fitka, která potkáte hodně v zahraničí. Mají několik pater, kde je všechno od bazénu přes stroje po skupinové lekce. Naštěstí pro mě takovéhle fitness Praha nabízí taky. Míst ke cvičení je všude milion, ale dobrá posilovna Praha, kde se mi bude líbit a zůstanu pravidelným návštěvníkem, se hledá jak jehla v kupce sena. Chodím proto na víc různých míst a každé má pro mě něco jiného. Po práci potřebuji jenom nějakou rychlovku, takže jdu do fitka od práce, na lítací jógu nebo si zacvičím doma s youtubem. Během volnějších chvil, což je třeba víkend nebo pátek večer, jezdím do velikánského Fitness Aqua Palace. Tam se mi líbí to, že se tam vlastně mezi všemi cvičenci ztratím. Není tam jeden běhací pás, ale celá kardiozóna, kde si dám do uší sluchátka a běžím do zblbnutí. Ráda chodím běhat i ven, ale řeknu vám, že se čím dál tím víc bojím a jít brzy ráno nebo navečer sama je pro mě v Praze vyloučeno. Tady mám jistotu, že na mě nikdo z křoví nevyskočí. Jediný cvičební nástroj, kterému se vyhýbám, je kolo. Ve Fitness Aqua Palace je i speciální cycling room, kde můžete jezdit na rotopedu až do aleluja. Rotopedy mi nikdy z srdci nepřirostly a raději vedle nějakého cyklisty běžím.

Sportujete? 





středa 21. září 2016

Peorálka a jiné kožní neduhy

Pamatuji si to jako by to bylo včera. Bylo mi asi devět let a byli jsme s našima poprvé na lyžích v Alpách. Měli jsme pronajatý mrňavý a trochu špinavý apartmán. V té době ještě takový výběr luxusních apartmánů k pronájmu na výběr nebyl, takže jsme z té naší komůrky měli obrovskou radost. Maminka nám tam připravovala snídaně a večeře (ač jsem nikdy nebyla moc masová, tento pobyt mám jednoznačně spojený s vůní slaniny), večer jsme celá rodina hráli deskové hry a přes den jsme lyžovali až do úmorného vyčerpání. Tam jsem se také poprvé na vlastní kůži seznámila s pojmem dehydratace. Jednoho večera po náročném lyžovacím dni, kdy už jsme se všichni sotva potáceli, mi mamka namazala vysušenou a mrazem a větrem ošlehanou tvář výživným krémem od Nivei. Do několika minut se mi na tváři objevila vyrážka. Od té doby si dávám na Niveu majzla, ale svou pleť jsem za citlivou nebo alergickou nepovažovala. Jeden incident s krémem v náročným podmínkách a při únavě ještě nic neznamená, ale na ošetření kůže už používám jinou kosmetiku. 

Zdroj
Jsem docela trpělivý člověk a jak lidem, tak věcem dávám spoustu šancí mě přesvědčit o tom, jestli jsou dobré nebo dobří. Zároveň mi v hlavě pořád bliká věta, kterou mi kdysi někdo řekl. "Taky nemusíš mít úplně všechno." Od té doby se snažím nemít vůbec nic a když na mě přijde nějaká nemoc, chvilku to trvá, než jdu k doktorovi. Kožní nemoci máme v rodině a jako malá jsem trpěla na různé ekzémy mezi prsty u nohou i u rukou. "To je z vody," říkalo se za mých mladých let. Bohužel jsem holka čistotná, takže jsem si nohy ani ruce nechtěla přestat mýt. Léčba ekzému mezi prsty trvala docela dlouho a pořád si ještě pamatuji na ten nepříjemný pocit hrbolků, které jsem čas od času s hrůzou nahmatala. Zároveň už vím, že je dobré na kožní prostě jít a nechat si poradit.

Pamatuje si ještě na květnový článek o pleťových krémech, po kterých se mi udělala peorální dermatitida? Přijde mi, že jsem o tom celém problému a procesu léčby nemluvila dostatečně (alespoň pro můj duševní klid) a ráda bych vám o tom sem tam napsala, protože to byl náročný proces nejen na celou léčbu, ale i pro mé sebevědomí a vnímání sebe sama. Peorální dermatitida se mi objevila v oblasti očí a nosu někdy v únoru a trvalo mi to přes tři měsíce, než jsem se jí zbavila a mohla se třeba znovu namalovat. Asi jsem měla do té doby štěstí na výběr vhodné pleťové kosmetiky. Nebo to byla shoda všemožných faktorů, protože věřím, že za každým onemocněním je i něco psychického. S peorálkou jsem vedla tvrdý boj, který jsem vyhrála (a hned to musím zaťukat). Až teprve letos jsem si přiznala, že asi tu pleť citlivou mám, že může být náchylná k alergiím a že si musím dávat pozor.

Zdroj
Když si tu teď takhle hezky vyjmenovávám ty svoje kožní nemoci, zase si musím ťukat na čelo, že mi to nedošlo dřív. Pleť, ekzémy na rukou a nohou a samozřejmě suchá kůže. Tu mám třeba na rukách a loktech pořád a nikdy mě nenapadlo, že bych s tím mohla jít na kožní. Třeba když přijedu na delší dobu do nějakého nového města nebo nové země, první dny trpím jak pes. Je tam jiný vzduch a jiná voda a téměř hned mám suché a často i popraskané ruce. Většinou si výživný krém zapomenu doma a řeším to až v tamních lékárnách. Pro mě je tak léčba suché pokožky dlouhodobý proces, který nevyžaduje pouze správně zvolenou kosmetiku, ale i celkovou změnu životního stylu. Snažím se dodávat vitamíny i zevnitř a předcházet situacím, kdy je kůže namáhaná a tudíž i citlivější.

Dlouhou dobu mě strašilo i téma lupénka. Měla jsem problém se svědivou a loupající se pokožkou hlavy, který vlastně pominul až nedávno díky tomu, že už přes rok používám pouze přírodní kosmetiku v péči o vlasy. I s tímto problémem jsem byla u kožařky a v čekárně jsem byla připravená na to, že mě kromě všeho možného čeká i léčba lupénky. Ta se naštěstí konat nemusela a odcházela jsem s verdiktem citlivá pokožka a nevhodná kosmetika. 

Cílem mého dnešního povídání je se na chvilku zastavit a zamyslet se nad problémy, které se mohou zdát nepatrné, ale které nám zatěžují život. Pokud se v některém uvedeném příkladu poznáváte, být vámi se ještě jednou rozmyslím, jestli nevzít svůj ekzém k lékaři (pokud jste ještě nebyli). Nejen, že vám s problémem pomůže, ale poradí vám i kosmetiku či léky, které používat. Na ekzémy jsem vždycky měla nějakou vyrobenou mastičku na předpis, na suchou kůži pak mastičky Epaderm, který mi doporučila kožařka hlavně proto, že neobsahují SLS, sulfáty nebo barviva, takže je snese i citlivá nebo alergická pokožka. 


Trpíte na kožní nemoci? Jak pečujete o suchou pokožku?



Blogerčina výzva aneb Řekni, co mám vyzkoušet

Čas od času si jdu pro něco do drogérky, ale pak zjistím, že to vlastně nepotřebuji. Nerozhodně tam pak stojím, koukám se kolem sebe a přemýšlím o tom, jaký který produkt je. Někdy pak rovnou ještě dohledávám recenze, které mě buď přesvědčí o nákupu, nebo se naopak otočím na podpatku a mažu pryč. Stává se vám to taky?

Někdy bych prostě potřebovala, aby za mě někdo nějaký produkt vyzkoušel a já pak šla na jistotu. A proto je tu tato výzva. Řekni mi, co mám vyzkoušet a já to provedu. Produkt si koupím, otestuji a zrecenzuji. Na vás je teď navržení produktů ať už pod tento článek do komentářů nebo na email PrimadonnaRealness@gmail.com, které byste si přáli vyzkoušet, ale zatím si netroufáte nebo potřebujete čas na rozmyšlenou. O návrzích pak budeme hlasovat v anketě na blogu a jednou do měsíce vyberu vítězný produkt. Co vy na to? Jdeme do toho? :)



pondělí 19. září 2016

Skoropodzimní spotřebováno

Vždycky, když nějaká bloggerka vypadne z pravidelného rytmu, začnu mít strach. Děje se s ní něco? Už jí to nebaví? Co když už žádné články nebudou? Takhle jsem marně před pár dny pátrala po blogu Le jardin d´Yvonne a nemůžu ho najít! Nevíte o tom někdo něco? Pravděpodobně jsem prošvihla změnu domény (doufám) nebo blogovací pauzu. Nejdřív si ale musím sáhnout do svědomí sama. Byla jsem pyšná, jak se mi povedlo pravidelně nastavit přispívání článků (někdy až moc), ale záhy přišlo více práce a více hezkých chvil, které trávím mimo počítač a blog tak trpí mou nepozorností. Zároveň jsem do programu zařadila i sem tam PR článek (o tom všem co jak a proč jsem psala v článku Jak se živí bloggerky), takže mi to tu dnes vlastně přijde takové nějaké nabourané a je mi jasné, že jste to poznali i vy, moji milí koláčci. Není tedy jiné zbytí, než vám to vynahradit nějakými pěknými články, které si opravdu užijete (i když teda třeba u PR článku o fotoknížce jsem si přišla ohromně vtipná).

Spotřebováno jsem letos zatím docela flákala. Ne vždycky si udělám fotku do archivu a zásadně pak zapomínám psát o tom, co už vlastně nemám. Dřív jsem si spotřebovanou kosmetiku schovávala do krabičky, dneska už jen fotím a nemilosrdně vyhazuji. Dneska jsem nějaká upovídaná, viditelně nevypsaná, ale nebudu vás zbytečně mořit přílišným přívalem slov. Jdeme na ty odpadky, co vy na to? 


Největší radost mi dělá to, když spotřebuji nějaký balzám na rty (protože jich mám strašně moc a snažím se vymatlat ty chemické a nahradit je přírodními). Povedlo se mi spotřebovat hned tři. První Candy Queen od Balea, o kterém jsem psala už před rokem. Nebyl špatný, byl hodně sladký a kdo nehledá přírodní alternativy, tomu by mohl vyhovovat. O přírodním balzámu Figs & Rouge jsem psala docela nedávno a moc spokojená jsem s ním nebyla. Na to, že byl přírodní, měl takovou podivnou vazelínovou strukturu. Pro mě už tato verze znovu ne-e. Třetí balzám Baby Lips Mint Fresh jsem si pořídila ovlivněná reklamou. Z téhle trojky by asi nejlepší, ale není to můj absolutní miláček, takže si ho znovu taky nepořídím. 


Další trojka produktů jsou miláčci. Obláčkový šampon Urtekram No Perfume je můj oblíbený. Zamilovala jsem se do něj a díky tomu, že není parfemovaný, je k pokožce hlavy velice citlivý. Vymyje z vlasů i olejové řádění, takže za mě absolutní pecka. Teď mám v koupelně další Urtekramovou verzi, která mi taky sedí. Šampony Urtekram tedy rozhodně ano! Vlasový krém od Havlíkovy přírodní apotéky se mi taky docela zalíbil a pravděpodobně si ho jednou zase pořídím. U vlasových produktů nikdy nevím, jestli zůstávat u jednoho ověřeného šampióna, nebo zkoušet nové a nové vymoženosti. Všechny olejíčky, masky, péče a preparáty na mě mávají z regálů a dost často jim neodolám. 

Poslední z obrázkové trojice je tělové mléko Dermacol Aroma Ritual Irish Coffee. Recenzi jsem psala na jeho bráchu do sprchy. Mám tuhle řadu poměrně ráda a nejčastěji volím právě sprchové gely. Tělové mléko vonělo hodně sladce, jako hodně oslazená káva s mlíčkem. Pokud jste někdy měli takový ten irský likér, kde v jedné části je sladké bílé a v druhé tmavé černé a při nalévání se to smíchá, tak přesně takovou vůni si můžete představit. Hydratace spíš průměrná, příště zůstávám u sprchových gelů.


Sprchový gel Isana byl velký, levný a žlutý. Voněl žlutě, pěnil spíš méně a nijak zvlášť si mě nezískal. Sprchový gel Arnika od Weledy byl naopak ohromně příjemný, krásně voněl a uvolňoval namožené svaly. Třetí kamarád z obrázku je Pšeničný šampon Weleda, který krásně zklidňoval pokožku hlavy, zamezoval padání vlasů a bojoval proti lupům. Kvůli tomu efektu nepadajících vlasů bych si ho určitě pořídila znovu. Bohužel ale nevymyje z vlasů olej, takže pokud si rádi dopřáváte olejové zábaly jako já, budete potřebovat ještě jeden "mycí" šampon. V mém případě je to ten Urtekram.


Balzám po holení Sportique byl jemný a moc příjemný. Používala jsem ho na nohy a opravdu zklidňoval pokožku. Akorát si pořád nejsem jistá, jestli není primárně určený pro pánské tvářičky :D Na dalším obrázku je moje zamilovaná Kostivalová mast, bez které si neumím představit život. Trpím na záněty šlach a tahle mastička je to jediné, co opravdu pomáhá. Kombinuji jí ještě s Traumaplantem, ale do toho jsem se tolik nezamilovala. Úplně poslední tu mám Deo krém na nohy od Yves Rocher, který sice krásně voněl jako levandule, ale jinak byl celkem naprd. Žádné výrazné nepocení nohou jsem nepociťovala, spíš mi došlo, že nohy si zaslouží spíš výživnou péči na noc, než takovýhle marketingový "trik". Za mě tedy ne.

Který produkt byste chtěli vyzkoušet?


sobota 17. září 2016

Tekuté rtěnky Kylie Cosmetics


Mé guilty pleasures jsou naprosto jasné. Kosmetika & Kardashians. Moji reální přátelé o této obsesi často ani nevědí a ti, kteří to vědí, ji moc nechápou. U kosmetiky se diví, protože chodím polovinu času nenamalovaná. Dokonce i kolegyně v práci mi tuhle musela opravovat špatně nanesený makeup (na mou obranu to bylo po dvou dvanáctkách brzy ráno ve špatně osvětlené koupelně). Jakmile ale se začnou ptát na nějakou zkušenost s kosmetikou, hned do nich vpálím svá pozorování a často se nestačí divit, na co všechno se dá ten kokosový olej použít. Co se Kardashians týče, ty si nechávám čistě pro sebe. Tři roky zpátky jsem začala sledovat jejich show, aniž bych tušila, kdo to ta Kim vlastně je (a právě proto - abych zjistila, kdo to vůbec je) a dívám se dodnes. Děje se tam kulové a výborně se u toho lakují nehty. Nejčastější věta je "I mean like whatever". Pořád mě to baví.

Když nejmladší Kylie Jenner dospěla do podnikatelského věku a přišla se svou řadou kosmetiky, kterou odstartovaly tekuté matné rtěnky na rty, byla jsem jak u vytržení. Konečně produkt, který si můžu pořídit a teoreticky mě nezruinuje! V létě jsem si po dlouhém vybírání mezi těmi nevyprodanými kousky vybrala dvě. Jednu miluju, s jednou jsem se sekla a míchám ji s jinou tekutou rtěnkou.

O rtěnkách jsem dokonce natočila své první Primadončí video. Kdo ho ještě neviděl, kuk! :)


Swatche odstínů jsou vidět ve videu, v článku nejsou. Zato si ale podrobně popovídáme o tom, jaké vlastně ty Kylie Cosmetics rtěnky jsou.

Když jsem v červenci procházela dostupné odstíny (protože jsou všechny pořád vyprodané), hledala jsem nějakou univerzální nude a něco růžového. Na samotné stránce swatche produktů nejsou, to mi tam trochu chybí. Prohlížela jsem si proto swatche všemožných bloggerek a youtuberek a nakonec si vybrala růžovou Possie K a hnědou Dolce K. Rovnou musím říct, že Dolce K mě trochu vyděsila a zklamala. Na stránkách Kylie Cosmetics vypadá odstín jinak, trochu víc tlumeněji a růžověji. Hledala jsem nějakou nude a nu, mám hnědou. Possie K je ale naprosto perfektní odstín na každodenní nošení, do kterého jsem se okamžitě a navždycky zamilovala.



Rtěnky nááááááádherně voní. Dolce K voní o něco víc, vůně mi lehce připomíná čokoládu. Obě rtěnky mají matný finiš a na rtech jsou dost příjemné. Possie K má o něco lepší nanášítko, takové kvalitnější a upravenější. Dolce K má konec špachtličky takový rozcuchaný. Výdrž mají rtěnky docela dobrou, ale ve srovnání s tekutými rtěnkami od Dermacol je to docela průměr. Obtiskávají se i po zaschnutí, vydrží pití, ale během jídla se už začínají pomalu vytrácet. Pokud jdete na vydatný mastný oběd, úplně zmizí. Nemají takovou přilnavost a výdrž jako ty Dermacolí, které seženete v každé drogérce a za lepší cenu (ale zase nemají tolik odstínů). Odličují se dobře, jdou dolů i obyč odličovákem.



Rčení, že za krásu se platí, je u beauty bloggerek poměrně doslovná záležitost. U matných rtěnek Kylie Cosmetics to platí dvojnásob. Jedna matná rtěnka vyjde na 17  dolarů + poštovné. Čas od času něco ze zahraničí objednávám, ale z USA to bylo moje poprvé. Proto jsem nevěděla, že mě ještě čeká celnice. Napjatě jsem očekávala kultovní balíček, ale místo toho mi nejprve přišel dopis se štosem papírů, které jsem musela vyplnit. Prohlášení o účelu a obsahu zásilky. Výpis z účtu s potvrzením o zaplacení. Kopii občanky. Potvrzující emaily ze stránek. A plnou moc pro Českou poštu, která mi pak balíček doručila. Další možnost bylo jít osobně do Prahy na celnici, což se mi nechtělo. Všechno jsem vyplnila a musím celnici pochválit, protože okamžitě reagovali a balíček hned procleli. Jenomže to nebylo všechno. Další překvapení na mě čekalo na poště, když jsem si pro balíček došla. Vysolila jsem tam totiž ještě pětikilo za clo a to, že mi pošta balíček doručila. Nevěřícně jsem kroutila hlavou a přepočítávala si, na kolik mě vlastně tahle sranda vyšla.



Rtěnky Kylie Jenner Cosmetics jsou fajn. Jsou to takový dizajnový doplněk, který bych si kupovala každý měsíc, kdybych bydlela v USA a nemusela řešit clo. Růžová Possie K je nádherná, nosím jí skoro každý den a jsem do ní absolutně zamilovaná. Zato Dolce K mi nesedí (marně očekávám, kdy se začnou ve velkém nosit hnědé rtěnky). Zatím jí používám na míchání s jinou tekutou rtěnkou. Svého nákupu nelituji, ale asi to bylo naposledy, co jsem si udělala takovouhle radost.



pátek 16. září 2016

Fotoknížka aneb Permanentní albíčko pro babičku

Babička měla v létě narozeniny. Už asi dvacet let naše babi všem tvrdí, že je jí 80, ačkoli má ještě k těmto kulatinám pár let. Naše babi je totiž hrozné zlobidlo. Říká se, že staří lidé jsou jako malé děti a je to pravda. Jenomže, malé děti poslouchají mnohem lépe. I radost se jim dělá o trochu lépe. Nevím, jak vaši prarodiče, ale moje babi nikdy nechce žádné dárky a jedinou radost má při tom, když nás pozoruje, jak se ládujeme jejími knedlíky. Jejím vysněným narozeninovým přáním by bylo to, abychom každý snědli na posezení 100 knedlíků a ještě si chtěli přidat. Jednou z věcí, kterou podle mě mají rády všechny babičky, jsou fotky. Vzpomínám na doby, kdy jsem jako malá musela sedět u stolu se všemi tetičkami a prohlížely se černobílé fotky všech pratet, které jsem už nezažila. Černobílé fotky mě v dětství nikdy moc nebavily (nebavily mě vlastně žádné fotky, jen ty, na kterých jsem byla já). K fotkám taky patřila poznávací soutěž, kdy mě babička následně zkoušela z toho, kdo je kdo. "Vždyť to je přeci teta Anča když jí bylo 14, to přeci poznáš podle nosu, který má po strejdovi Pepíkovi." Na fotografie ani společné prohlížení momentek jsem nezavrhla, dokonce mě každým rokem baví víc a víc, protože už se nemusím stresovat z toho, že ani na milionté nepoznám tetu Anču, ale dokonce se můžu babičce za tyhle řeči i trochu smát. 

Zdroj
Když jsme letos vymýšleli, čím babičku obdarovat, napadla nás fotoknížka. Miluju tvoření fotoknížek. Nebo takhle, výroba fotoknih je proces, u kterého trávím dlouhé hodiny, nadávám, přehazuju stránky, přidávám a otáčím fotky a celá utahaná chodím spát s pomyšlením na vhodné rámečky a pozadí. Tajně přesahuju i přes doporučené vyznačené oblasti stránek a každé zmáčknutí čudlíku "odeslat k výrobě" je pro mě adrenalin. Zatím mám na kontě asi 10 fotoknih a všechny se povedly (musím to hned zaklepat). První fotoknihu jsem vyráběla tak před šesti sedmi lety a byla pekelně drahá (na dnešní poměry). Platila jsem za ní skoro dva tisíce (!!!) a to ani nebyla moc velká nebo tlustá. Fotokniha se dá v dnešní době pořídit za zlomeček takové ceny. V té době ale fotoknihy v ČR teprve začínaly a konkurence nebyla tak veliká. Kdo je stejný milovník tvůrčích procesů a originálních dárečků, tomu bych doporučila sledovat různé slevové programy a akce, které často nabízejí samy portály, přes které se dá fotokniha vyrobit.

Naší babi jsme se tedy rozhodli vyrobit "permanentní albíčko". Slovní spojení "rozhodli vyrobit" u nás znamená to, že někdo vymyslí nějaký skvělý nápad a realizace je pak na mě. Tak jsem dlouhé hodiny procházela a třídila fotky. Předtím, než začnu vyrábět fotoknížku, fotky vždycky roztřídím do složek (společná rodina, kočky, kytičky, domečky...) aby se mi pak při tvorbě lépe pracovalo. Zásadní je pro mě i složka "použité", protože při dvacáté fotce už bývám zmatená a nerada bych nějakou fotku použila dvakrát. 

Portálů pro výrobu fotoknih je strašně moc. Má oblíbená stránka se jmenuje Fotoknizky.cz. Nejenom, že na mě zdrobnělinka v názvu působí pozitivně, ale jsem spokojená s jejich jednoduchým online editorem pro výrobu fotoknihy, komunikací a rychlým dodáním. Osobně mi trvá docela dlouho, než dám jednu fotoknížku dohromady (klidně i 14 dní), takže pak docela tlačím na rychlost výroby a dodání. Výroba fotoknih a jejich doručení trvá zhruba 7 dní. Jako zkušený fotoknihař taky vím, že velká fotokniha A4 s 20+ stranami by neměla stát víc jak 600 (ta moje první byla takový podivný čtvercový formát s 18 stránkami za obrovskou cenu. Nad takovými už dneska ohrnuji nos).

Fotokniha z vlastních fotek udělala babičce obrovskou radost. Nejvíc ji potěšily fotky ze společných oslav, při kterých všichni sedíme u stolu a cpeme se nějakým babiččiným kulinářským výtvorem. Speciálně u jedné fotky, kde mám otevřenou pusu a na cestě lžíci s polévkou, se babička obzvlášť rozradostnila slovy "No jó, knedlíčková, tus ty vždycky měla ráda." Když babi zabalený dáreček otevřela, nejprve byla trochu překvapená. "To je nějaká divná knížka," říkala. Potom si všimla známých tváří na fotografiích. "Tak tys konečně vydala knihu?" byla její další otázka. Následovalo vysvětlování toho, co to je fotokniha a uklidňování, že se tahle knížka opravdu neprodává v knihkupectví a nikdo jiný si naše společné fotomomentky nepořídí. "Takže to je takové permanentní albíčko?" uzavřela babička konverzaci.

Fotokniha je pro mě v dnešní době vlastně jediný způsob, jak dostat fotky z digitálu na papír, jak těm virtuálním momentům vlít život a dostat je do hmatatelné podoby. Fotoknížka vyjde dle mého názoru lépe, než vyvolání fotek (v poměru počet použitých fotografií, ve fotoknížce jich mám běžně tak 60 - 100).

Zdroj
Co vy a fotkování? Necháváte si fotky vyvolat?



úterý 13. září 2016

Intimčo se Saloos


Jako správná holčička pečuji důkladně o všechny části svého těla. Jednu dobu jsem zkoumala i nabídku intimní hygieny a narazila jsem na Sprchový olej Intimia od Saloos. I co, vyzkouším, řekla jsem si. Vyzkoušela jsem a byla jsem docela spokojená. 


Sprchový olej obsahuje esenciální oleje v kombinaci s tea tree olejíčkem, který je známý pro své desinfekční účinky při boji proti různým "holčičím" neduhům (jako jsou třeba kvasinky, zarudnutí, svědění a další příšernosti). Upřímně a hned na začátek - na to pomáhá výborně i kokosový olej, který nemá tak výraznou aromatickou vůni, jako tea tree olejíček. Ale zpátky k Saloosu. Sprchový olej je jemný a šetrný, voní jemně a lehce po tea tree, ale nezanechávám po umytí žádnou výraznou vůni. 


Sprchový olej rozhodně ulevuje od akutní bolesti nebo problémům, ale pokud hledáte něco, co vám pomůže z dlouhodobého hlediska, je potřeba hledat příčinu zevnitř (protože třeba právě ty kvasinky mohou být způsobené přemnožením ve střevech, takže papat probiotika nebo naopak vysadit nějakou složku potravy, která je může způsobovat - káva, cukr nebo mléčné výrobky). Jako mycí prostředek mi přijde olej od Saloos jako jeden z nejlepších, které jsem v oblasti intimní hygieny vyzkoušela. Mám z něj dobrý pocit proto, že to není mýdlo (které taky způsobuje kvasinky. Prostě všechno způsobuje kvasinky :D), ale olejíček, který nevysušuje, umyje a nepálí. 


Intimní hygiena je těžké téma, protože každému sedí něco jiného a co pomůže jedné, to bude mít hrůzné účinky na druhou. Nerada bych měla některou z vás na svědomí (nebo její peněženku). Před nedávnem jsem ho dopotřebovala a zatím jsem si ho znovu nepořídila (ale ani nic jiného, protože jsem zase někde četla, že se to "tam čistí samo" a jakékoli narušení zvenku nějakou hygienou je vlastně špatně, takže zkouším). Výhledově si ale myslím, že když už, tak zůstanu u tohoto nebo jiného přírodního mycího oleje. 





neděle 11. září 2016

Velvet Rose od Rimmel


Nějak se stalo, že jsem se zamilovala do laků na nehty. Pravidelně obcházím stojany v DMku s těmi levnějšími variantami a pravidelně si nějaké odnáším. Mám na ně jednu krabici, do které se mi už teď ani pomalu nevejdou, takže budu muset vyhlásit nějaký stop stav a zadržet svou chtivost po všech barvičkách světa. Na začátku července jsem provedla velkou lakovou čistku a všechny staré laky, které jsem už několikrát ředila odlakovačem (protože to je skvělý trik - starý lak, který špatně zasychá, táhne se z lahvičky a vůbec dělá neplechu naředíme pár kapičkami odlakovače, které se nalijí přímo do lahvičky. Zavřeme, protřepeme a lakujeme znovu s plnou parádou), jsem vyházela a udělala místečko na nové. Přes léto jsem milovala veselé barvičky, na podzim mám zase připravené tlumené nude laky. V dnešní viditelně ukecané recenzi se podíváme na krásnou tlumenou růžovou Velvet Rose od Rimmel


Když se teď dívám na popisek lahvičky, jásá a křičí na mě slovo LYCRA. Upřímně, dokud bude lak zasychat rychle, nebude se mi obtiskávat na ponožku a vydrží, tak jsem spokojená. U laků na nehty mi "chemické" vůbec nevadí. Přírodní laky mám všeho všudy dva. Jeden od Alverde, který je hrozně zvláštní, ale zamilovala jsem si ho jako base. Druhý od Avril, který je hrozně krásný a mohli jste ho zahlédnout v tomto článku. Zbytek tvoří nálety na stojany v drogérkách.  


Ještě, než se vrhnu na samotný Rimmel lak Salon Pro, chtěla bych vám něco říct o svých nehtech. Zásadně nosím krátké. Dlouhé jsem zkoušela pěstovat v životě asi dvakrát, ale nesnesu je. Dlouhé nehty mi přijdou překrásné, ale nejsou mi příjemné. Nejsem si ani schopná udržovat krátké nehty v nějakém symetrickém tvaru, takže pokaždé, když si je zapiluji, vypadají jinak. A nevadí mi to. Druhá nehtová věc je to, že se mi při přílišném používání laků třepí. Vždycky se zblázním a co tři dny lakuji a odlakuji nové barvičky. Po takových intenzivních týdnech se mi začnou nehty třepit. Musím říct, že co používám jako spodní lak Alverde, tak se mi zatím nezatřepilo vůbec nic (musím to hned zaťukat). Dlouho jsem proto laky spíš ignorovala, ale teď patří společně s rtěnkami k mým favoritům. 


Laky od Rimmel jsem si zamilovala proto, že mají široký štěteček a vysokou pigmentaci. Rychle schnou do úplného zaschnutí, takže nemusíte hodinu sedět nehnutě na místě a doufat, že se vám při sebemenším pohybu lak někde obtiskne. Výdrž je slušná, klasicky mi laky vydrží zhruba 3 dny (bez škrábanců a malých odlepků) a někdy celý týden. Ale, koho by bavilo mít celý týden stejný lak, když má plnou krabičku barev?


Jak byste pojmenovali barvičku laku? Vždycky se při recenzování něčeho dekorativního děsím, že nebudu mít dostatečnou slovní zásobu na pojmenování barev. Taky mě baví si číst názvy, které výrobci barvičkám vymyslely. Nejlepší mají jednoznačně Essence. Běžte si někdy počíst k lakům - jsou hravé a veselé. Jméno ale není úplně všechno a taková Velvet Rose mi ke štěstí úplně stačí. Je to moje úplně nejoblíbenější verze růžové, má ji ráda i na rty (odstín barvy, ne samotný lak samozřejmě). 


Jediné, z čeho mám při lakování strach, je nahnutý konec víčka. Zásadně všechno odkládám víčkem vzhůru a Rimmel lak naštěstí drží i ve vztyčené podobě. Nezlobila bych se, kdyby bylo víčko úplně rovné. Stejnou věc řeším i u řasenek, které mají sice nejvíc designové obaly, ale když potřebuju postavit štěteček, tak to nejde. S lakem jsem jinak ale absolutně spokojená. 



Jak byste pojmenovali barvu laku?


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...